Překážky dobré supervize

Dobrá supervize není samozřejmostí. Překážky se mohou vyskytnout na každé straně ,,supervizního trojúhelníku". Uvádím ty nejčastější, se kterými jsem se dosud setkal.

Překážky na straně organizace

• Supervize byla, a někdy ještě bohužel je, vnímaná v některých organizacích jako nutné zlo, které je dané standardy nebo projektem. Leckdy je pak za supervizi prezentováno cokoliv, co přichází zvenku (např. vzdělávání). Vedení neví, k čemu může být dobrá, supervizora může vnímat jako vetřelce. Při kontraktování pak supervizor nutně potřebuje zjistit, co v dané organizaci má poskytovat - odhalit případnou skrytou zakázku a domlouvat podmínky pro supervizi. Šikl popisuje tři druhy ,,nechtěné supervize" ze strany organizace - nevědomost, formální povinnost či nový nástroj ke všemu možnému (Kalina, 2004)
• Podobným případem je pak ,,najímání" supervizora v situacích, kdy se v organizacích vyskytne problém - supervize je poskytována ad hoc nebo jako krizová, která má ,,hasit a zachraňovat". K takové zakázce je dobré přistupovat obezřetně a v lepším případě se může povést supervizi do organizace zavést jako systematickou.
• Organizace mohou mít od supervize supervizora nereálné očekávání. Spoléhají na supervizora jako někoho, kdo má řešit situace za ně a zříkají se části nebo celé odpovědnosti na procesu (Klíma, Éthum). Při kontraktování je tak nejlepší dohodnout, jestli organizace (nebo její část) nepotřebuje jiný typ pomoci (např. manažerská supervize, koučing, vzdělávání pracovníků aj.).
• S předchozím bodem je spojeno i odhalování kultury organizace, které nemusí být zřejmá hned. Supervize je v ,,učích se organizacích" vítaná právě pro informace a postřehy, které supervizor vidí a pojmenovává je (jako jeden z mála člověk z vně organizace). V jiných typech organizací se pak na pozoru musí mít i supervizor, aby se supervize neměla stát dalším nástrojem kontroly supervidovaných - " kultura organizace může nejen ovlivnit rámec supervize, ale i zablokovat cestu k účinné supervizi". (Hawking a Shohet, 2004). V tomto případě supervizor může zvažovat ukončení kontraktu a popsat doporučení.

Překážky na straně supervidovaných

• Podobě jako poskytovatel, tak i supervidovaní mohou mít a někdy mají pocit, že supervizi nepotřebují, vnímají ji jako nutnost zvnějšku. O své práci nijak zvlášť nepřemýšlí a nevědí, k čemu konkrétně by jim supervizor mohl být prospěšný. Nachází se ve fázi ,,neuvědomované nevědomosti" (Havrdová , 1999). V tomto případě je nutné získat důvěru supervidovaných v proces - např. nedávat jim hotové návody, které očekávají. Zvolit bezpečné strukturované techniky, které mohou stimulovat supervidované k jiným pohledům na práci (zavádět supervizi).
• Někteří supervidovaní mohou mít špatnou zkušenost z předchozí supervize, ať už ze školy nebo z práce. Obávají se hodnocení a tak se na sezení moc nezapojují nebo přináší pro ně bezpečná témata. I v tomto případě je vhodné získat důvěru jedince či skupiny - respektovat i to, že je supervizor v průběhu prvních sezení ,,testován a zkoumán". Vhodné je též o tom transparentně mluvit, případně téma důvěry zahrnout do hodnocení.
• Nejen zadavatel, ale i příjemci supervize mohou chtít supervizora mít na své straně. Chtít skrze externího odborníka prosadit změny v organizaci, uzavírat koalice proti vedení (Havrdová, 2008). V takovém případě je nutné tyto tendence odhalit, pojmenovat a vracet spolupráci k dohodnutému kontraktu.
• S předchozím bodem souvisí trochu i tendence vtahovat nad rámec únostnosti supervizora do řešení týmových nebo skupinových změn a problémů. Kontraindikací k dobré supervizi může být nefungující skupina/tým, kde se jednotlivec či členové cítí ohroženi. (Havrdová, 2008). Vhodné je opět pojmenovávat, co se v sezeních děje a případně domlouvat jiné zaměření nebo cíle supervize.

Překážky na straně supervizora

• Jako jeden z hlavních problémů vnímám uzavírání kontraktu, neboť nedobrá dohoda přináší většinou komplikace. Úlohou supervizora je kontrakt uzavírat realisticky a nebát se supervizi vést a řídit (Havrdová, 2008 ). Jinak hrozí to, že supervize nebude plnit svůj účel. Stejně tak je nutné s kontaktem pracovat jako s živým materiálem - existuje, ale není rigidní, je možné ho měnit.
• S tím je spojena ochota supervizora hodnotit vzájemnou spolupráci - ,,Hodnocení ze všech supervizních postupů nejvýrazněji upozorňuje na rozdíl postavení mezi supervizorem a supervidovaným. Jako takové má tendenci zvyšovat mezi nimi společenský odstup."(Kadushin, 2014). Ideální je nastavení vhodných hodnotících kritérií v kontraktu, které může hodnocení hodně ulehčit. Všichni budou dopředu vědět, že k hodnocení dojde.
• Supervizor nemá tendenci dávat pozor na vztahové rámce ,, supervizního trojúhelníku", čímž je ohrožena jeho rovnostrannost (Havrdová, 2008). V takovém případě je nutné o situaci mluvit a vyjasňovat si role a kompetence jednotlivých stran. Případně upravit podmínky kontraktu (např. předávání informací).
• Jistota ve svou práci a kladná odezva od supervidovaných může u supervizora přerůst v roli experta, který dá snáze na svůj pohled na řešenou situaci a neakceptuje pohledy ostatních. (Matoušek, 2003). Tomuto stavu se lze bránit supervizí supervize a autosupervizí, kde je dobré pěstovat sebereflexi a reflexi vztahu (Kalina, 2004)

Literatura: 

Havrdová, Zuzana. Kompetence v praxi sociální práce: metodická příručka pro učitele a supervizory v sociální práci. Praha : Osmium, 1999. ISBN 8090208185.

Havrdová, Zuzana., Hajný, Martin. Praktická supervize. Praha : Galén, 2008. ISBN 978-80-7262-532-1.

Hawkins, Peter., Shohet, Robin. Supervize v pomáhajících profesích. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-7178-715-9.

Kadushin, Alfred.,Harkness. Daniel. Supervision in social work. New York: Columbia University Press, 2014. ISBN 9780231525398

Kalina, Kamil. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup Praha:Úřad vlády České republiky,2003. ISBN 8086734056.

Kalina, Kamil. Supervizní kazuistiky. Praha. Triton, 2004. ISBN 80-7254-496-9

Klíma, Petr. 2003.,,Supervize- seznámení a ochutnání". Éthum 2003:55-63

Matoušek, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Praha : Portál, 2003. ISBN 8071785482.